Ahoj, vítám vás u dnešního článku. Dneska jsem se rozhodla podělit se s vámi o pár zážitků a fotek z výletu do Vídně, který jsem, spolu s dalšími dvěma kamarádkami, uskutečnila.
Začneme hezky od začátku. Ráno asi kolem sedmé hodiny jsme vyjížděli autobusem z Brna a čekala nás přibližně dvou hodinová cesta. Naštěstí to celkem rychle uteklo díky televizkám a čaji, co nám v autobuse nabídli. To bychom to nebyly my abychom něco nezapomněly. Cestou kamarádka zjistila, že nechala doma mapu, takže do Vídně jsme přijely prakticky bez informací, kam se máme vydat. Když autobus dorazil na místo, bylo něco před devátou hodinou ráno. První kam jsme vyrazily, byly záchody v nákupním centru poblíž. Hned vedle centra bylo metro. Když jsme vešly do haly, zastavily jsme se, protože jsme tak trochu nevěděly, jak si koupit jízdenky. Opravdu velice "nenápadně" jsme pozorovaly pár před námi, jak stojí u automatu, a něco naklikávají. Když jsme přišly na řadu my, zjistily jsme, že to mají přeložené i do češtiny takže jsme byly opravdu rády, že alespoň nemusíme překládat. Objednaly jsme si jízdenky a nastal další problém, nevěděly jsme, kde vystoupit, protože jsme doma nechaly tu mapu, kde to bylo vše vyznačené. Naštěstí si kamarádka vzpomněla, že se ta zastávka jmenuje nějak na "m" a ta tam, díky bohu, byla jen jedna. Když jsme vystoupily, absolutně jsme nevěděly kde jsme. No a řeknu vám že bez mapy se vážně těžko orientuje! Za chvilku jsme si všimly opravdu hodně provizorní mapy na nějakém sloupu a vyfotily si ji. Díky tomu jsme se dostaly na Mariahilfestrasse, což je ulice plná obchodů. Asi tak dvě hodiny jsme si procházely všechny obchůdky a nakoupily si pár věcí. Jelikož jsem ve Vídni nebyla poprvé, řekla jsem kamarádkám, že bychom si mohly zajít do kavárny jménem Rosenberger. Sice jsem si pamatovala místo kde je, ale tak trochu jsem nevěděla, jak se tam dostat. Mezi tím co jsme bloudily městem, jsme narazily na park vedle skleníku, který se jmenuje Schmeterlinghaus. Určitě doporučuji se tam podívat pokud budete ve Vídni. Já i kamarádky už jsme tam byly předtím, takže tentokrát jsme tam nešly. Chvíli jsme seděly v parku, a jen tak pozorovaly okolí. Po chvilce jsem si vzpomněla, jak se dostaneme do té kavárny, a tak jsme se zvedly a šly jsme hledat. Mezi tím jsme si ještě zašly na zmrzlinu, která byla opravdu výtečná!
Když jsme došly na tu ulici, kde měla být naše kavárna, začalo se nám chtít na záchod. Zašly jsme proto do nějaké cukrárny a vyšly schody nahoru. Před toaletami stál turniket. Nějaká paní před námi prošla aniž by vhodila minci. Tak jsme to také zkusila a vyšlo to. Kamarádky se sice obávaly, že nás někdo chytí, ale naštěstí se nic nestalo. To víte no, nějaké to vzrůšo být musí! Poté co jsme rychle vyšly z cukrárny jsme zahlédly infocentrum. Potřebovaly jsme mapu, a tak jsme vešly dovnitř i když jsme nevěděly, jestli se to platí, nebo ne, prostě jsme ji vzaly a šli pryč. No doufám, že to nevadilo, protože i ostatní si to braly jen tak. Po asi půl hodině hledání jsme opravdu našly naši vysněnou kavárnu. Daly jsme si skvělou vídeňskou kávu a dostaly hrneček zadarmo k tomu. Také doporučuji si do této kavárny zajít.
Nějakou dobu jsme tam strávily, a poté jsme se rozhodly, že si zajedeme do Prateru, zábavného parku. Už jsme věděly, jaký lístek na metro si koupit, takže to nebylo tak stresující, jako když jsme jely poprvé. V Prateru jsme si zašly na atrakci, která nevím jak se přesně jmenuje, ale je to něco jako kolotoč, který vás vyveze vysoko a máte výhled na skoro celou Vídeň, zase určitě doporučuji. Po pár hodinách strávených v zábavném parku jsme si řekly, že je čas jít zpět na místo, odkud pojede autobus do ČR.
Už se nám nechtělo utrácet za jízdenky, a tak jsme šly pěšky protože to nebylo zas tak daleko. Cestou jsme si zpívaly a mávaly na auta, co kolem nás projely, a tak jsme za nedlouho jsme byly na místě. Měly jsme ještě hodinu čas, a tak jsme si prošly park, co byl okolo a chvilku jsme si povídaly o tom, jak skvěle jsme to vše zvládly. Čas nám rychle uběhl a najednou jsme zase seděly v autobuse, ale tentokrát na zpáteční cestu. V Brně jsme byly asi kolem deváté hodiny. Jestli někdy pojedete do Vídně, dávám vám jednu velkou radu, opravdu si sežeňte mapu předem, ušetří vám to čas strávený na místě! Vídeň je nádherné město a určitě to nebyla moje poslední návštěva!
Tak jo to je pro dnešek vše doufám že se vám moje povídání líbilo a určitě mi napište, jestli jste někdy ve Vídni byli. Užívejte zbytek prázdnin!
Kašna, která byla u motýlího skleníku (Schmeterlinghaus)
Samotný motýlí skleník
Nějaká dekorace, která mi přišla jako zajímavý nápad
Vaše K♥
Začneme hezky od začátku. Ráno asi kolem sedmé hodiny jsme vyjížděli autobusem z Brna a čekala nás přibližně dvou hodinová cesta. Naštěstí to celkem rychle uteklo díky televizkám a čaji, co nám v autobuse nabídli. To bychom to nebyly my abychom něco nezapomněly. Cestou kamarádka zjistila, že nechala doma mapu, takže do Vídně jsme přijely prakticky bez informací, kam se máme vydat. Když autobus dorazil na místo, bylo něco před devátou hodinou ráno. První kam jsme vyrazily, byly záchody v nákupním centru poblíž. Hned vedle centra bylo metro. Když jsme vešly do haly, zastavily jsme se, protože jsme tak trochu nevěděly, jak si koupit jízdenky. Opravdu velice "nenápadně" jsme pozorovaly pár před námi, jak stojí u automatu, a něco naklikávají. Když jsme přišly na řadu my, zjistily jsme, že to mají přeložené i do češtiny takže jsme byly opravdu rády, že alespoň nemusíme překládat. Objednaly jsme si jízdenky a nastal další problém, nevěděly jsme, kde vystoupit, protože jsme doma nechaly tu mapu, kde to bylo vše vyznačené. Naštěstí si kamarádka vzpomněla, že se ta zastávka jmenuje nějak na "m" a ta tam, díky bohu, byla jen jedna. Když jsme vystoupily, absolutně jsme nevěděly kde jsme. No a řeknu vám že bez mapy se vážně těžko orientuje! Za chvilku jsme si všimly opravdu hodně provizorní mapy na nějakém sloupu a vyfotily si ji. Díky tomu jsme se dostaly na Mariahilfestrasse, což je ulice plná obchodů. Asi tak dvě hodiny jsme si procházely všechny obchůdky a nakoupily si pár věcí. Jelikož jsem ve Vídni nebyla poprvé, řekla jsem kamarádkám, že bychom si mohly zajít do kavárny jménem Rosenberger. Sice jsem si pamatovala místo kde je, ale tak trochu jsem nevěděla, jak se tam dostat. Mezi tím co jsme bloudily městem, jsme narazily na park vedle skleníku, který se jmenuje Schmeterlinghaus. Určitě doporučuji se tam podívat pokud budete ve Vídni. Já i kamarádky už jsme tam byly předtím, takže tentokrát jsme tam nešly. Chvíli jsme seděly v parku, a jen tak pozorovaly okolí. Po chvilce jsem si vzpomněla, jak se dostaneme do té kavárny, a tak jsme se zvedly a šly jsme hledat. Mezi tím jsme si ještě zašly na zmrzlinu, která byla opravdu výtečná!
Tak jo to je pro dnešek vše doufám že se vám moje povídání líbilo a určitě mi napište, jestli jste někdy ve Vídni byli. Užívejte zbytek prázdnin!
