My freckled world

Ahoooj, po delší době (zase) tu mám nový článek. Protože se blíží Vánoce, rozhodla jsem se, že vám dneska prozradím pár tipů, jak se hodit do Vánoční nálady. Upřímně, letos se na Vánoce celkem těším, mám je ráda už od mala, a od doby, co jsem přestala věřit na Ježíška, jsem se nemohla pořádně dostat do té správné vánoční nálady. Pořád jsem hledala věci, které by tomu pomohly.  Ale minulý rok mi došlo že nejde jen o tu vánoční náladu, jde hlavně o to s kým Vánoce slavíte a jestli je slavíte v klidu s lidmi, které milujete, to je to hlavní!
Teď se ale konečně vrhneme na to, co vám chci dnes ukázat. První tu mám vánoční punč, který naprosto miluju a vždy, když ho dělám a cítím tu vůni po celém domě, hned mám takovou tu zimní náladu.


Vánoční punč
na 3 porce budete potřebovat:
1 pomeranč
1 citron
3 sklenice jablečného džusu
2 celé skořice
5 kusů hřebíčku
1 badyán
cukr nebo med podle chuti


Postup je velmi snadný. Nejprve si omyjte pomeranč a citron, rozpulte a z jedné půlky od každého vymačkejte šťávu. Druhé poloviny nakrájejte na plátky. Všechny ingredience dejte do menšího hrnce, přikryjte pokličkou a dejte vařit. Až bude punč skoro vřít, vypněte sporák a nechte chvilku odstát. Poté přelijte do nějakých pěkných hrnečků, třeba s vánočním motivem, a pořádně si vychutnejte u nějakého vánočního filmu.

Další tip, tentokrát na jídlo, tu pro vás mám velmi jednoduchý recept na skořicové sušenky. Jsou opravdu výborné, a jestli se ptáte, jak to vím, tak vám k tomu řeknu jen jedno. Pokaždé když je upeču, celý plech je pryč ještě než stihnou vychladnout.


Skořicové sušenky
1 vejce
100g másla pokojové teploty
10g mleté skořice (může být i víc)
120g cukru moučka
200g hl. mouky
1 lžička prášku do pečiva

Postup je zase velmi jednoduchý. Nejprve si předehřejte troubu na 180 °C a plech si vystelte pečícím papírem. Poté smíchejte všechny sypké ingredience a přidejte vejce s máslem. Pořádně zpracujte do těsta a nechte chvíli v lednici odpočinout. Z těsta  vytvarujte menší kuličky, a v dostatečné vzdálenosti dávejte na plech a pečte asi 8 minut. Hotové a vychladlé sušenky můžete polít čokoládou a třeba i posypat nějakými zdobítky.


No a jako poslední co jiného než vánoční filmy. Mám tu pro vás 5 mých nejoblíbenějších, které jsou fakt top!

1. Vánoční skřítek
    Bez tohoto filmu si vážně vánoce nedokážu představit pokud neznáte určitě se podívejte. Je to velmi vtipný a moc pěkně zpracovaný film.

2. Polární expres
Spíš pohádka než film, ale je to taková srdcovka z dětství protože jsme se na to dívali v první třídě na vánoce a vždycky když to vidím znovu tak si vzpomenu jak sedíme ve třídě jako malí špunti a sledujeme s nadšením televizi.

3. Anděl páně
    U tohoto filmu nebo pohádky jak chcete mám ráda oba dva díly. Bez tohoto filmu pro mě taky nejsou vánoce. Jak je film vtipně, ale zároveň poučně natočený je naprosto skvělý nápad.

4. Pelíšky
   Film, který zná snad úplně každý a u nás doma posledních deset let na Štědrý den jede pokaždé. Zkrátka taková klasika.

5. Grinch
    Taky celkem vánoční klasika, kterou si myslím že zná většina lidí.



Tak jo doufám, že jste si dnešní článek užili, a třeba něco vyzkoušíte nebo se podíváte na nějaký ten film. Určitě mi dejte vědět! Všem vám přeji Veselé Vánoce a Šťastný nový rok. Buďte o Vánocích v klidu, se svými nejbližšími. 



                                                                                                               Vaše K❤

Zdravím vás u nového článku. 

Ahoj, zase po delší době se ozývám že žiju. Omlouvám se teď zrovna je spousta věcí,co se okolo mě děje, takže nemám moc čas psát, ale věřte mi že bych občas stokrát radši psala!
Dneska tady mám pro vás další článek, který je opět z mého deníku. Lidé občas přirovnávají svoje aktuální životní stavy, situace k různým věcem. Já tu svojí momentálně přirovnávám k šálku čaje. Pohodlně se usaďte, vezměte si váš nejoblíbenější čaj do ruky, zabalte se do deky a čtěte.






Asi všichni moc dobře známe ten pocit, kdy ničemu nerozumíme. Snažíme se zapomenout na věci, co se staly. A život nebo spíše osud nám v tom zrovna moc nepomáhá. Ačkoliv se snažíme sebevíc přemýšlet proč se daná situace děje, stejně na nic nepřicházíme...
Je to jako když popíjíte šálek horkého čaje. Po chvíli čaj odložíte, odejdete a mezi tím čaj vychladne. Za nějakou dobu přijdete zpátky, a chcete si dále pít váš horký čaj, ale když ho znovu ohřejete už vám nechutná tak, jako předtím.
Stejně je to v životě. Tedy alespoň v tom mém. Jednu dobu máte pocit, že je všechno úžasné, příjemné stejně jako ten čaj. Máte úžasné plány do budoucnosti a spousta dalších věcí. Tuto část představuje horký čaj.
Po pár dnech, měsících se něco stane a vy jste nuceni danou situaci (čaj) ,,odložit" a najednou na něj  úplně zapomenete. Postupem času si začnete vzpomínat, že máte v životě (na stolku) nedořešenou zapomenutou situaci (čaj), a že by bylo skvělé si zavzpomínat (ohřát čaj) na ty skvělé chvíle.  A tak když už se konečně dokopete ohřát si ten zapomenutý šálek čaje, chuť je jiná. Není to to, co to bývalo. A tato fáze se momentálně děje v mém životě.
Rozhodla jsem se pro dvě varianty a asi se budu řídit tou druhou protože na určité chvíle nebo situace prostě člověk jen tak nezapomene. Buď čaj vylít a už nikdy neochutnat tu jeho chuť, ať už je jakákoliv a nebo ho nechat na stolku jako vzpomínku na to, že vždycky všechno nechutná tak dobře jak se na první pohled, dojem, chuť může zdát...






Tak jo pevně doufám že jste nad tímto byť krátkým, ale pro mě docela výstižným článkem, i trochu přemýšleli, a že se vám líbil. Pokud se vaše situace v žitě shoduje s ,, šálkem čaje" nebojte se a napište mi, opravdu ráda si to přečtu! Mějte se krásně, užívejte života a podzimu!!



                                                                                                                       Vaše K❤

Ahoj všichni, 

Ahoj, vítám vás u dnešního článku. Dneska jsem se rozhodla podělit se s vámi o pár zážitků a fotek z výletu do Vídně, který jsem, spolu s dalšími dvěma kamarádkami, uskutečnila.
Začneme hezky od začátku. Ráno asi kolem sedmé hodiny jsme vyjížděli autobusem z Brna a čekala nás přibližně dvou hodinová cesta. Naštěstí to celkem rychle uteklo díky televizkám a čaji, co nám v autobuse nabídli. To bychom to nebyly my abychom něco nezapomněly. Cestou kamarádka zjistila, že nechala doma mapu, takže do Vídně jsme přijely prakticky bez informací, kam se máme vydat. Když autobus dorazil na místo, bylo něco před devátou hodinou ráno. První kam jsme vyrazily, byly záchody v nákupním centru poblíž. Hned vedle centra bylo metro. Když jsme vešly do haly, zastavily jsme se, protože jsme tak trochu nevěděly, jak si koupit jízdenky. Opravdu velice "nenápadně" jsme pozorovaly pár před námi, jak stojí u automatu, a něco naklikávají. Když jsme přišly na řadu my, zjistily jsme, že to mají přeložené i do češtiny takže jsme byly opravdu rády, že alespoň nemusíme překládat. Objednaly jsme si jízdenky a nastal další problém, nevěděly jsme, kde vystoupit, protože jsme doma nechaly tu mapu, kde to bylo vše vyznačené. Naštěstí si kamarádka vzpomněla, že se ta zastávka jmenuje nějak na "m" a ta tam, díky bohu, byla jen jedna. Když jsme vystoupily, absolutně jsme nevěděly kde jsme. No a řeknu vám že bez mapy se vážně těžko orientuje! Za chvilku jsme si všimly opravdu hodně provizorní mapy na nějakém sloupu a vyfotily si ji. Díky tomu jsme se dostaly na Mariahilfestrasse, což je ulice plná obchodů. Asi tak dvě hodiny jsme si procházely všechny obchůdky a nakoupily si pár věcí. Jelikož jsem ve Vídni nebyla poprvé, řekla jsem kamarádkám, že bychom si mohly zajít do kavárny jménem Rosenberger. Sice jsem si pamatovala místo kde je, ale tak trochu jsem nevěděla, jak se tam dostat. Mezi tím co jsme bloudily městem, jsme narazily na park vedle skleníku, který se jmenuje Schmeterlinghaus. Určitě doporučuji se tam podívat pokud budete ve Vídni. Já i kamarádky už jsme tam byly předtím, takže tentokrát jsme tam nešly. Chvíli jsme seděly v parku, a jen tak pozorovaly okolí. Po chvilce jsem si vzpomněla, jak se dostaneme do té kavárny, a tak jsme se zvedly a šly jsme hledat. Mezi tím jsme si ještě zašly na zmrzlinu, která byla opravdu výtečná!
Když jsme došly na tu ulici, kde měla být naše kavárna, začalo se nám chtít na záchod. Zašly jsme proto do nějaké cukrárny a vyšly schody nahoru. Před toaletami stál turniket. Nějaká paní před námi prošla aniž by vhodila minci. Tak jsme to také zkusila a vyšlo to. Kamarádky se sice obávaly, že nás někdo chytí, ale naštěstí se nic nestalo. To víte no, nějaké to vzrůšo být musí! Poté co jsme rychle vyšly z cukrárny jsme zahlédly infocentrum. Potřebovaly jsme mapu, a tak jsme vešly dovnitř i když jsme nevěděly, jestli se to platí, nebo ne, prostě jsme ji vzaly a šli pryč. No doufám, že to nevadilo, protože i ostatní si to braly jen tak. Po asi půl hodině hledání jsme opravdu našly naši vysněnou kavárnu. Daly jsme si skvělou vídeňskou kávu a dostaly hrneček zadarmo k tomu. Také doporučuji si do této kavárny zajít.
Nějakou dobu jsme tam strávily, a poté jsme se rozhodly, že si zajedeme do Prateru, zábavného parku. Už jsme věděly, jaký lístek na metro si koupit, takže to nebylo tak stresující, jako když jsme jely poprvé. V Prateru jsme si zašly na atrakci, která nevím jak se přesně jmenuje, ale je to něco jako kolotoč, který vás vyveze vysoko a máte výhled na skoro celou Vídeň, zase určitě doporučuji. Po pár hodinách strávených v zábavném parku jsme si řekly, že je čas jít zpět na místo, odkud pojede autobus do ČR.
Už se nám nechtělo utrácet za jízdenky, a tak jsme šly pěšky protože to nebylo zas tak daleko. Cestou jsme si zpívaly a mávaly na auta, co kolem nás projely, a tak jsme za nedlouho jsme byly na místě. Měly jsme ještě hodinu čas, a tak jsme si prošly park, co byl okolo a chvilku jsme si povídaly o tom, jak skvěle jsme to vše zvládly. Čas nám rychle uběhl a najednou jsme zase seděly v autobuse, ale tentokrát na zpáteční cestu. V Brně jsme byly asi kolem deváté hodiny. Jestli někdy pojedete do Vídně, dávám vám jednu velkou radu, opravdu si sežeňte mapu předem, ušetří vám to čas strávený na místě! Vídeň je nádherné město a určitě to nebyla moje poslední návštěva!
Tak jo to je pro dnešek vše doufám že se vám moje povídání líbilo a určitě mi napište, jestli jste někdy ve Vídni byli. Užívejte zbytek prázdnin!
                                         Kašna, která byla u motýlího skleníku (Schmeterlinghaus)
                                           Samotný motýlí skleník

                                         Nějaká dekorace, která mi přišla jako zajímavý nápad






                                                                                                                           Vaše K♥
                                         





                                                                                                                           

Ahoj vítejte na mém blogu!