dneska jsem se rozhodla vám odhalit něco z mých osobních myšlenek, které si zapisuju do jednoho deníku. Občas vám napíšu trochu ze svého života, ať se třeba pobavíte nebo si řeknete, že nejste sami, komu se děje něco stejnýho. Pokud jste četli článek ,,o mně", mohli jste si všimnout, že ráda píšu. Je to tak, jsem takovej človíček, co má vlastní svět a čas od času mě popadne psací nálada a prostě píšu, co mě napadne. Tuto úvahu (nevím jestli je to přímo úvaha) jsem napsala jednoho dne, kdy mi bylo docela na nic a prožívala jsem takové smutné období, které prožívá občas každý z nás. Předem chci také říct že nejsem spisovatel a píšu jen proto že mě to baví, takže se omlouvám, pokud to občas nebude pro vás dávat smysl, ale jsou to zkrátka jen moje pocity, tak jak to cítím já. 


  Tak jsem zase jednoho dne přemýšlela nad životem. Nad tím proč tu vlastně jsem? Proč tu vlastně jsou všichni ostatní? Proč někteří mají více, a jiní méně? Proč je láska mezi lidmi tak nerovnoměrně rozdělená? Takovýchto otázek ,,proč?" napadne spoustu lidí. Když se občas hodně nudím, přemýšlím nad tím jaký by byl asi svět, ve kterém mají všichni, co chtějí. Vážili bychom si toho? Když se nad tím pořádně zamyslíte řeknete si, že asi ne. Možná jen ze začátku, ale rozhodně ne celou dobu. A přesně o tom to je. To je ten důvod, proč někdo má víc, a někdo méně. Nevím jak vy, já když vidím například někoho v obchodním centru, kdo má naprosto všechno dokonalý, úžasný vlasy, značkové oblečení, krásného přítele... pomyslím si ,,páni ta musí mít perfektní život". Ale po chvilce mi dojde. Co když ale není šťastná, co když je to jen maska, kterou nosí? Protože když člověk může mít všechno, co chce po nějaké době už ho to všechno omrzí. Ztratí tím spoustu času, důležitých lidí, a až pak si uvědomí, jak hloupě se choval, když chtěl mít vše a neuvědomoval si, že už všechno co potřebuje, má.
  Dlouhou dobu jsem si pořád na něco stěžovala. Že nemám hezkou postavu, že nemám normální oblečení, že nemám kluka... Lidi okolo mě už to začínalo unavovat a když jsem si toho konečně všimla, řekla jsem si, že bych s tím měla něco začít dělat. Člověk se nedokáže změnit ze dne na den. Já začala pomalu. Postupně jsem se smiřovala s tím jak vypadám, jaký lidi okolo sebe mám a taky jsem se zamyslela nad tím, co chci dělat, a co ne. Teď po nějaké době když se nad tím zamyslím a vidím pokrok, který jsem udělala, jsem ráda tam, kde jsem a jak vypadám. Ano sice nežiju jako ve filmu a nemám spoustu věcí, které bych mít chtěla, ale tak to prostě je a já si momentálně nestěžuju. Smířila jsem se s věcmi, se kterými nejde nic dělat a hlavně si uvědomila jednu velkou věc, že všechno má svůj čas! Protože když chcete zhubnout, taky se to nestane hned ze dne na den. Nějakou chvíli to trvá. To samé když chcete mít s někým vztah, nelusknete jen prsty a najednou je tu člověk kterého hned milujete a víte o něm vše. Nějakej ten čas to trvá. A někteří lidé v dnešní době by se nad tímto opravdu mohli trochu zamyslet!
  Víte co se mi třeba líbí a v dnešní době už to v podstatě nefunguje? Je to posílání dopisů. Nejen těch zamilovaných myslím všeobecně, když například jedete na dovolenou nebo prostě jen tak. Já si vzpomínám, že když jsem byla mála se sestřenkou jsme si posílaly dopisy pořád. Asi 3 roky zpátky mi prababička vyprávěla jak se seznámila s pradědečkem. O tom jak jí posílal právě ty zamilované dopisy. Jak se pomalu, ale jistě, do sebe zamilovali.
  Já osobně jsem obrovská milovnice zamilovaných příběhů. Obzvlášť těch starých. Mají v sobě nějaké to kouzlo.
  Jak to nakonec s mojí prababičkou a pradědečkem dopadlo? Z těch všech krásných romantických gest a dopisů a všeho okolo toho spolu měli 9 dětí! A žili spolu až do smrti, a přesto, že neměli moc peněz, byli šťastní, že mají jeden druhého a tolik krásných dětí. Teď to asi zní jako něco, co snad není ani možné, ale věřte mi, opravdu se to všechno stalo! O to víc je to krásnější a kouzelnější.
A díky tomu příběhu nepřestávám věřit v pravou lásku. Stačí mít oči otevřené a neřídit se tolik dnešní dobou. A hlavně neřešit věci, které vám za to nestojí!


Tak jo je to trochu delší, ale pevně doufám, že se vám to alespoň trochu líbilo, určitě mi dejte vědět. Pro dnešek je to vše. Mějte se krásně!


                                                                                                                         Vaše K❤